Kategorie: Aktuality

Jak to vidím z pohledu ženského a nového člena roku 2010

Článek od parašutisty z řad něžnějšího pohlaví :-)

Zdravím všechny čtenáře:-)

img
Ráda bych Vám zde popsala, jak jsem se dostala vlastně k parašutismu, co jsem zažila za tu krátkou chvíli a jak jsem se dostala ke Skutečskému paraklubu :) Úvodem Vám tedy představím, jak se člověk na padák vlastně jako jednou z možností dostane a pak už se budu soustředit jen na popis letošní sezóny :-D Já osobně jsem se k tomu dostala vlastně díky svému nejlepšímu kamarádovi, který je aktivním parašutistou již několik let. Neustále a dokola mi popisoval, jaká je to krása opustit plně funkční letadlo, zažít to vzrušení z volného pádu a otevření se padáku nad hlavou. Nechápala jsem, co tím myslí, jelikož padat volně střemhlav k zemi mi nepřipadalo zcela normální, ale i tak, známe každý ten pocit neznáma a tak i já jsem koncem roku 2008 zabředla do této skupiny nazývaných parašutisti :-D Od začátku jsem netušila, že i v tomto sportu je mnoho možností, ať už disciplín a nebo vůbec různých letišť, stejných bláznů s padákem na zádech a hlavně zábavy. A jak se říká, každý si najde místo, kam nejspíše patří, proto jsem si vybrala právě "SKUTEČSKÉ PARAGÁNY" a teď se Vám tu pokusím přiblížit svoje pocity, když jsem mezi tyto lidi začala jezdit já. Když jsem poprvé přijela na letiště ve Skutči, což bylo právě v květnu 2010, kdy začíná být to krásné, teplé počasí, vybavilo se mi spousty vzpomínek z dětství na dětské tábory, které jsem kousek odtud ještě před pár lety trávila. To jsem ale ještě netušila, jak to celé dopadne. Jen co jsem vystoupila z auta na letišti, celkem se mi přitížilo, jelikož seznamování s celou partou, která na mě ještě tenkrát koukala neznámě, nebyl zrovna snadný oříšek. Ono ještě k tomu, co si budeme povídat, skákající ženská to na těch letištích také nemá nejjednodušší. Jediné štěstí bylo, že jsem sebou měla svého nejlepšího kamaráda a Vikiho, protože člověk se má v tu chvíli alespoň o co opřít. Dá se říct, že moc možností na pokec nebylo, s Viktorem a Demlíkem jsme plnili jedno letadlo, takže jsme se starali vlastně sami o sebe.
img
Když se rozhodlo, že zůstáváme na nějakou tajnou večerní akci, ani to pro mě nebyl slastný oříšek, ale parta vypadala mile, tak jsem si řekla proč ne, proč to nezkusit. V první chvíli jsme si domluvili pokoj a vzápětí na to vypukla utajovaná akce “svatba Vlastíka a Marušky“. Byla to velmi milá akce a já jako jedna z mála kuřáků, jak jsem v pozdější době pochopila, jsem začala alespoň malinko komunikovat s okolím. Vzpomínám si i na to, že Vaňky slavil snad zrovna narozeniny a to jsem se mu odvážila dát i pusu :-). Ráno, kdy všichni vylézali z postelí, mi to najednou přišlo úplně jiné. Alkohol je sice metla lidstva, ale dobře se při ní seznamuje :-) Tomáš, jakožto vypadající vedoucí při rozloučení říkal „přijeďte na naše soustředění v srpnu, rádi Vás tu uvidíme“ a jelo se domů. S Demlíkem jsme přijeli do Prahy a asi po týdnu jsme si volali, že máme domluvenou na srpen dovolenou, zajímavě v termínu, kdy soustředění probíhá. A pak jsme si skákali dál po jiných letištích. Nadešel pro mě asi osudný srpnový den. Když jsme vyrazili na letiště, nevěděla jsem, s jakým pocitem tam vlastně jedu, ale měla jsem šimrání v břiše a vlastně jsem se těšila, i když jsme přijeli pozdě. Po úspěšném dojezdu na nás koukaly vlastně již známé tváře. Vlastík, Vaňky a Tomáš se k nám v tu chvíli postavili velmi mile a mně se okamžitě ulevilo. Říkala jsem si: hurá, konečně lidi, kteří vypadají normálně paragánsky a na nic si nehrajou! Po tom, co jsem se pochlubila svým novým miláčkem (padákem), ukázáním všech dokladů a probrání situace mého držení kategorie "A" a den před tím odskočením 100. seskoku se šlo na věc. Byl to první den, kdy jsem se v letadle cítila dobře, neměla jsem ani strach, bylo to asi z úsměvů místních paragánů a překrásnou krajinou, která se pode mnou rozprostřela. Nezapomenu připomenout, že po výskoků jsem opravdu nečekala co nad hlavou uvidím.(Vysvětlím pro ty, co ještě neměli tu čest svézt se na padáku záložním, nebo pro ty, co prozatím netuší, co je závada na padáku hlavním). Člověk se při volném pádu kochá, hlídá si výšku a vzápětí na to sahá po uvolňovači (či výtažném padáčku), kdy Vám nad hlavu má vylétnout nafouklý padák. Bohužel, u mě se tak nestalo a padák měl takzvané "závity". Bohužel na menších a výkonějších padácích jsou tyto závady častější a intenzivnější. V první chvíli mi proběhlo hlavou „to fakt nerozkopu“, v druhé „Tomáš mě zabije“ a ve třetí „jdeme na to!“ Do každé ruky jsem chytla jeden z uvolňovačů, pravou rukou odhoz padáku hlavního se závadou, levou rukou uvolňovač na otevření padáku záložního!!!
img
Houpání na záložním padáku, koukání na to kam mizí můj Hopík (označení padáku hlavního) nebyl nejlepší začátek týdne, ale viděla jsem, jak auta odjíždí a jedou nejspíš pro Hopíka. V tu chvíli jsem asi pochopila co znamená opravdová parta. Věřím, že kdyby se ke mně ať už Tomáš, nebo i přítomný zbytek nezachovali takhle přátelsky, optimisticky a podpůrně, rozhodně už bych v letadle nikdy neseděla!! Takže dodatečně všem DĚKUJI!!!!!!

Nastaly i jiné aktivity, jako potápění a horolezení…

img img
Po konci soustředění jsme se domlouvali na další a další provozy a musím říct, že díky Tomášovi umím to, co umím. Naučil mě mnoha věcem, ale ne jen těm skákacím :-). Např. překonání sama sebe, kdy bych nikdy nevlezla na skálu a už vůbec nikdy bych neskočila dvojku z 1200 m (parašutisté opoštějící letadlo ve dvou, ne po jednom), ale i létání na padáku. Poradil mi vlastně i se životem, ale také mě tam všichni přítomní naučili vymýšlet seznamovací večírky a nebo zkurvené nápady. V téhle partě existuje přátelství, upřímnost, láska, ale v rámci skákání i bezpečnost, učení, turistika, skákání, skákání a zase skákání.
img
Málokde je vidět stejný zájem o začínající, skákající i přihlížející. Od té doby vím, že ať už budu jezdit na letiště 20km nebo 400km, tak je to zcela bezpředmětné řešit. Člověk nechce být v komerci, ale v partě, která tenhle sport dělá se stejnou láskou jako on. Také jsem se od té doby od nich nehnula a upozorňuji, že se mě ani nadále nezbavíte :-)

S láskou Vaše Éliška :-)

img

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, - odpovědět

Air Presto with the multi-layer upper different, this pair of shoes to create a single layer of fabric, in the natural permeability even better. Combined with the texture of the upper material, in the visual effects are more layered. Double zipper design, so that this pair of www.nike-tnmall.com/ shoes to wear off more convenient. At the same time there is a button with heel set, for fixed zipper device. Zipper materials, as well as the angle of the design are very particular about the time in the pull is very smooth, so the results of the ACRONYM team many times the test and try to figure out, not free. Wear such a pair of performance www.nikerunninguk.co.uk/ shoes do not tie shoelaces, you pull the zipper in the moment, that a meet and comfortable, only the personal experience will know! With the ACRONYM crafted devices, based on the Air Presto classic shoe-shaped outline of the use of fine material to create, all-round presentation of a unique personality full of unique footwear boutique.

, - odpovědět

Eli, pomalu jsem uronila slzu 1 tak na zdar dalších zkurvených nápadů. A doufám že letošní rok bude pěkně vypečený 5

odpověděl(a)

Díky ti :) no já už se také těším moc, sice to letos nebude asi tak moc časté, ale 1x za měsíc se určitě ukážu :)a pak to bude stát za to 1


Spolupracujeme


Vzdělávací agentura v oblasti systémů jakosti, environmentálních systémů a manažerských dovedností

Wanted Sport - servis a prodej sportovního vybavení


Autoškola Eva


Jiří Vincenci - Autodoprava, servis, STK

Sportareál České Petrovice